POZDRAV VÁCLAVA HAVLA

Vážení přítomní,

když jsem byl požádán o vyjádření k této prestižní literární a nakladatelské události, bylo jako jeden z jejích cílů uvedeno "povzbuzení čtenářů v době, kdy se čte stále méně a stále horší knihy".
Nedomnívám se, že čteme méně než dřív a že vydáváme stále horší knihy, tedy jenom horší. I dnes přece vycházejí výborné knížky, ať próza, básně, odborná či umělecká literatura všech směrů a často v dokonalé umělecké a grafické úpravě. Vstoupit do knihkupectví představuje pro mnohé z nás pokušení utratit na místě tisíce. Vše je ale v jakémsi nepřehledném propojení s dílky obsahově i jazykově chabými a hloupými. Dávno jsem ztratil přehled o přírůstcích, recenzích, kritice, který si udržuje jen stále se zužující skupina profesionálů.
Kniha je na přelomu tisíciletí silně ovlivněna dokonalou technikou, respektive jednoduchostí kopií, tisku, vazby. Prakticky každý, kdo má doma počítač, může si vytisknout vlastní knihu v graficky téměř profesionální kvalitě. Přičteme-li k tomu, že toto všechno můžeme během několika sekund rozšířit do celého světa po internetu, jde z toho hlava kolem (tedy alespoň nám, kteří jsme psali po dlouhá léta na psacím stroji a rozmnožovali přes kopírák). Znám případy, kdy právě tímto způsobem spatřily v posledních letech světlo světa mnohé báječné knížky a celé edice, kterých si neobyčejně vážím. A dovolíte-li, budu jim ze zvyku i přes jejich dokonalost, nesrovnatelnou s našimi, nadále říkat samizdaty.
Technika nejenže knize neublížila, ale - alespoň po formální stránce - pomohla. To je dobré zjištění, nesené svobodnými poměry, nadšením a přesvědčením autorů i nakladatelů.
Dnešní doba je však spíše, než četbou knih, charakterizována četbou textů na jedno použití, textů příležitostně recyklovatelných, nekonečných návodů k obsluze domácích spotřebičů, plných jazykových patvarů a děsivě přeložených, dokládajících naprostou jazykovou bezcitnost. Napsal-li jsem kdysi, že po mně při slově "Česko" lezou slimáci, musím dnes dodat, že bych seznam slov a vazeb, které ve mně tento pocit vzbuzují, ještě značně rozšířil.
Za pár týdnů definitivně vstoupíme do propojující se Evropy a jak v konkurenci uspějeme, záleží na nás. Je-li však něco, čím v ní budeme jedineční, bude to především naše kultura a jazyk. Přesto denně slýcháme stesky na byrokratickou nadvládu Bruselu v jazyce často tak rozsypaném a vyprázdněném, že se musím ptát, čím asi ten, koho právě slyším, přispívá k oné svébytnosti, jíž se zaštiťuje, když ani mateřštinu neovládá do té míry, aby se dala plynule číst či poslouchat?
Návody k obsluze, jazyk politiků či rychlodabing nekonečných televizních seriálů mají samozřejmě pramálo společného s knižním trhem. Jsou ale dokladem váhy jazyka v každodenním životě. A právě tváří v tvář tomuto vztahu je třeba poděkovat všem, kteří se znovu a znovu pokoušejí vymanit z jazykové otupělosti, frází, floskulí. Považuji to za náročný ale důležitý příspěvek svébytnosti, založené kdysi našimi předky na vzdělání a kultuře.
Dovolte mi, abych na závěr poděkoval organizátorům letošní ceny Litera, abych ocenil ty, kteří uspěli, a popřál dobrou budoucnost všem, kteří si na ocenění musí ještě počkat.


Summary Home